Spätburgunder

Spätburgunder – ve světě známý jako Pinot Noir a v Česku pod názvem Rulandské modré – má v Německu mezi červenými odrůdami stejnou pozici jako Ryzlink mezi bílými: to nejlepší z nejlepšího.

Možná trochu překvapivě je Německo třetím největším producentem vín z této odrůdy na světě. Německý název Spätburgunder v překladu znamená „pozdní burgundské“.

Odrůda je náročná na podnebí i půdu – daří se jí v teplém prostředí (ale ne příliš intenzivních vedrech) a vápenitých půdách. Jak napovídá německý název, jde o pozdě (spät) dozrávající odrůdu, která do Německa pronikla z Burgundska, kde se podle všeho pěstuje nejpozději od 4. století – přestože první dochované písemné záznamy jsou až ze století čtrnáctého. Ve Francii i na jiných místech světa se pro i vžilo označení Pinot Noir a dává elegantní, sametová vína s velmi osobitým buketem evokujícím hořké mandle nebo ostružiny.

V Německu se z odrůdy Spätburgunder tradičně vyráběla vína světlejší barvy s lehčím tělem a nižším obsahem tříslových kyselin než u jejich příbuzných z teplejších koutů světa. Mnoho současných vinařů se však přeorientovalo na vína více odpovídající mezinárodnímu stylu – s plnějším tělem, tmavě rudou barvou a vyšším obsahem tříslovin. Spätburgunder školený v malých (225litrových) dubových sudech mívá často velkou hloubku a komplexitu – spolu s lehkým vanilkovým tónem. Odrůda roste na 11 procentech (11 800 ha v roce 2019) německých vinic, zejména v jižních oblastech jako Bádensko nebo Württemberg, ale též v severněji položených částech údolí Ahru, kde tvoří 65 % celkové plochy zdejších vinic. Menší, ale velmi známé vinice se nachází též v oblastech Falc, Rheingau a dalších.