Outstanding Vinotheks Details

Před několika lety to Marcel Idler zkusil se značkou Tiny House, jedním z oněch architektonických prostorových zázraků, kdy se vše vejde na několik čtverečních metrů. Což o to, koncept fungoval, dokonce za něj Marcel získal i nějaká ta ocenění, ale prostoru bylo opravdu málo. Až moc málo pro někoho, kdo potřebuje hosty nejen přesvědčit, ale chce je i svést. Kdo jim chce nabídnout senzorickou zkušenost a zároveň si obhájit svůj zvláštní přístup k vinařství a přírodě obecně.

Jde o filozofii, v níž hrají zásadní roli respekt, ohleduplnost, zdrženlivost a etika. Filozofii, kterou Tiny House již jen svou velikostí vystihoval vlastně velmi dobře. Ale což, nepochybně ji půjde stejně přesvědčivě praktikovat i v měřítku o něco větším – a to hned dvojím způsobem: senzoricky i argumentačně. A tak dnes 33letý vinař z idylické vesničky Strümpfelbach v údolí Remsu kousek od Stuttgartu dnes nabízí svá vína v nové budově vinařství se skladem lahví, fermentačními tanky a prázdninovými byty.

Její středobod však nepochybně tvoří nová vinotéka, vzdušná, otevřená a záměrně orámovaná tak, že připomíná výkladní skříň na vystavování těch nejvybranějších skvostů. S výhledem na dřevěné sudy ve sklepě a přes prosklenou fasádu i ven na vinice v okolí. Architekti ze stuttgartské firmy W67 ihned pochopili základní zadání asketicky založeného vinaře: nic, co není vyloženě nutné. Je to vlastně celkem prosté: Charakter vín by se měl zrcadlit i v architektuře. Hlavně žádná staromódní romantická nostalgie!

Stavitelé museli jen překládat. Jejich výrazivem se staly neošetřené dřevo, sklo a pohledový beton. Nic víc. Protože stejně Marcel Idler postupuje u svých vín: Žádné chemické pesticidy, žádná aditiva, už pět let certifikace ekologického vinaře. Je ale při takové porci strohosti vůbec prostor pro design? Vinař se jen zasměje. A s úsměvem odpoví: „Ale jistě. Vždyť kdybyste pořád jen odebírali, nezůstalo by nakonec vůbec nic.“ A na stvrzení svých slov ukáže ke stropu degustační místnosti. Holý beton tam zakrývají příčné dřevěné lamely. Prostor díky nim vypadá atraktivněji a není zdaleka tak hlučný, když se v něm mnoho lidí u stolů baví, směje a připíjí si.

I zde platí, že paralela mezi architekturou a vínem je poměrně snadná. Obojí je výsledkem promyšlené úvahy a cíleného směřování. Základ tvoří první myšlenka, osobní sklony a touha dělat věci správně. Třeba takové sudy pro červené víno: Jakékoliv ústupky jsou tu nemyslitelné, víno potřebuje buď to nejlepší dřevo, nebo vůbec žádné. Estetika je otázka sebevědomí a důvěry. Marcel Idler to formuloval skromněji, ale také s rozpustilým úsměvem: „Dobré víno potřebuje čas, vášeň a praktický přístup. Ale neškodí, když se přidá trocha zdravého rozumu a švábské chytrosti.“