Outstanding Vinotheks Details

Nebojte! Nikdo nemusí šplhat po čtyřech stech a jednom schodu (místní z „Lembergerlandu“, země Frankovky, by místo obvyklého „Stufe“ řekli „Stäffele“), aby si nahoře mohl dopřát jejich lahodné víno. To dělají jen sportovci, kteří se tu jednou ročně potkávají k závodu v přespolním běhu. Nebo turisté, pro něž je nová vinotéka dole v Rosswagu u Vaihingenu výchozím bodem pro výlet do vinic na stráních nad řekou Enz. 401 schodů od řeky až k nejvýše položenému keři révy. To odpovídá hezkým 23 patrům. Už tato čísla leccos vypovídají o podobě krajiny, kde rostou a zrají hrozny Frankovky: Vysoké, strmé terasy obrácené ke slunci, vůbec nejpříkřejší vinice v regionu.

Práce na stráních je náročná, na pomoc tu nepřispěchá žádná mechanizace. Ale odměna je pak lahodná a opravdu stojí za to. Obraz „schodů“ stupňovitých vinic rád zmiňuje i Christian Kaiser. Částečně za to nejspíše může básník Hermann Hesse, který se narodil nedaleko odsud v Calwu. „Světový duch nás nechce svazovat a omezovat,“ píše ve své slavné básni o stupních. „Chce nás pozdvihnout, stupeň za stupněm, rozšířit nám obzory.“ A pokračuje: „Pouze ten, kdo je hotov odejít, vydat se na cestu, může se oprostit od paralýzy návyků.“

Christian Kaiser, ředitel vinařství Lembergerland, s tím měl důvěrné zkušenosti. Poznal stav ochromení, v němž se společnost nacházela ještě před deseti nebo dvanácti lety, když se začala krůček za krůčkem, stupínek po stupínku vydávat na cestu do nové éry. Předtím stačilo mít pro ochutnávky malou dřevem obloženou místnůstku v budově někdejšího skladu. Postupem času ale začali chodit mladší zákazníci, kteří toužili po informacích a vínům více rozuměli. Nejezdili už proto, aby si do auta naložili 120 lahví jen proto, že to tak dělávali odjakživa. Chtěli víno poznat jako zážitek, svěží a překvapivý.

Podobným vývojem si prošla i samotná vína – nyní více dbala na charakter oblasti a terroir, získala na eleganci a komunikativnosti. Nový sklepmistr přesvědčil 270 aktivních vinohradníků, kteří jsou členy družstva, aby sklízeli selektivněji a redukovali výnosy. Ve sklepě pak jejich hroznům prokazoval patřičnou úctu. Posledním krokem bylo nalezení vhodného místa, kde by provedené změny bylo možné ukázat.

V duchu myšlenek Hermanna Hesseho může být symbolem tohoto odchodu a nové cesty právě nová vinotéka. Celou jednu štítovou stranu stavby zabírá prosklená fasáda, dokonce i z kanceláří v prvním patře vyzařuje průhlednost a lehkost. Architekti z Vaihingen-Rosswagu Thomas Bangert a Tom Krawczyk vytvořili otevřený a přímočarý prostor pro milovníky vín, který použitými materiály vyjadřuje ryzí radost z vína: staré dubové dřevo na výrobu barikových sudů a ocel, která je drží pohromadě. Zem na dvoře je dlážděna lasturovým vápencem – nerostem, který tak prospívá révě na vinici. Ale abyste se dostali tam, museli byste vystoupat několik stupňů po skalním svahu.