Je dobře, když se umíte domluvit s památkáři. Je s nimi přece rozumná řeč. Thomasi Fischerovi rozhodně netrvalo dlouho, aby přesvědčivě vylíčil svou představu rekonstrukce domu z roku 1880, který bezprostředně sousedí se starým hostincem „Krone“: Pro Wiesentheid to bude velká výhra, líčil svou lákavou představu. Obec v Dolních Francích by se díky tou mohla na žebříčku turistické atraktivity posunout o dva nebo tři stupínky výše. Zatím tu není žádná vinotéka, dokonce tu nepůsobí ani žádný vinař.
Slavné francké vinice začínají jen pár kilometrů dále, naléhal Fischer, a kvůli popularitě zámku a zámeckého parku většina turistů vesnicí po sjezdu z dálnice jen projíždí bez zastavení. Dokonce i farní kostel sv. Mořice, vybudovaný barokním mistrem stavitelem Balthasarem Neumannem, zůstává spíše tipem pro zasvěcené. Přitom pod stropní malbou od Giovanniho Francesca Marciniho se o návštěvníky pravidelně pokouší závrať, protože mají pocit, že se nad nimi otevírá obří klenba italské renesanční katedrály.
Je škoda, že tolik lidí o tento zážitek přichází, přesvědčoval památkáře Fischer ve své řeči. Nakonec slavil úspěch. Zdá se, že tenhle talent mají v rodině. Když se jeho děd po druhé světové válce přestěhoval ze Sudet k Mohanu, na nic dlouho nečekal. Koupil hostinec „Krone“ a pak si uvědomil: Mám lokál, ale žádné vlastní víno. A tak se vrhnul na dráhu vinaře. Jeho vnuk si pamatuje dobu, kdy se během ochutnávek všude vznášelo tolik cigaretového kouře od ostatních hostů, že se v místnosti skoro nedalo dýchat. Dokud podnik nepřevzal on. Dokud jej nezaujal sousední dům. Šlo o památkově chráněnou budovu. A tak poprosil svou známou, která se živí jako grafička, jestli by někdy nezkusila jen tak načrtnout pár skic.
Místo útulného, dřevem obloženého a stylově dávno přežitého šenku Fischer toužil po modernějším pojetí, současném i v přístupu k přírodě, k aromatům i roli vinaře jako člověka, který spoluutváří autentický charakter dané oblasti a místního terroir. A ruku v ruce s tím také svěží přístup k lidem, kteří přijedou, aby to vše osobně viděli a zažili.
Protože i návštěvníci se od dob klasických venkovských náleven diametrálně změnili! Jsou mladší, informovanější a kosmopolitnější. To byly pro Thomase Fischera dostatečně pádné důvody, aby se rozhodl proti používání tradičních franckých lahví bocksbeutel. Jednoduše se nehodí k modernímu ladění jeho podniku. A nevejdou se ani moc dobře do lednice.
Skici se povedly. Thomas Fischer vinotéku opravdu otevřel a díky použití zelených tónů interiér působí lehce a elegantně. Svůj respekt k regionu prokázal volbou použitých materiálů: dřevo pochází ze Steigerwaldu a lasturový vápenec od Mohanu. A návštěvníci? Odevšud!
