Němci jsou mistry světa v konzumaci sektu. Proto celá řada vinařství vede tzv. Winzersekt jako pevnou součást své nabídky. Winzersekt dnes představuje zhruba 1 % celkové produkce hroznového moštu. Podle německého Spolkového statistického úřadu se v Německu při příležitostech, jako je například Silvestr, vypije zhruba 400 milionů lahví šumivého vína ročně.

Sekt má v Německu dlouhou tradici. První výrobny šumivého vína v zemi byly založeny již na počátku 19. století. Společnost Sektkellerei Kessler, založená v roce 1826 v městečku Esslingen nedaleko Stuttgartu, je podle vlastních údajů nejstarším výrobcem šumivého vína v Německu. V roce 1902 zavedl císař Vilém II. daň ze šumivého vína (Sektsteuer), aby mohl mimo jiné financovat své válečné loďstvo. Sektsteuer platí dodnes a činí 1,02 eur za láhev. Winzersekt, jak ho známe dnes, se v Německu poprvé objevil na konci 80. let 20. století.

Mnoho vinařství se věnuje tradici sektu dodnes. Při výrobě vína Winzersekt je třeba dodržovat vysoké standardy. Například základem vína pro sekt mohou být pouze hrozny z vlastních vinic výrobce. Díky tomu sekt nese osobní podpis vinaře. Vinař je zodpovědný za každý detail charakteru svého sektu, od směsi základních vín až po styl. Kromě toho musí být každý Winzersekt vyroben tradiční metodou kvašení v lahvi.

Více námahy, ale lepší chuť

Klasické kvašení v láhvi: Na začátku výroby sektu se do základního vína přidá cukr a speciální druh kvasinek, které jsou schopné odolat velkému tlaku. Tím se zahájí druhé kvašení, při kterém vzniká CO2, díky němuž se sekt později ve sklenici tak hezky třpytí. Tlak vyvíjený kyselinou uhličitou musí činit nejméně 3,5 baru – ale může být až 6 barů. Při původním způsobu výroby sektu, tzv. šampaňské metodě (méthode champenoise), a při klasickém kvašení v lahvi probíhá druhé kvašení v jednotlivých lahvích.

V tmavém a chladném sklepě leží a zraje Winzersekt na takzvaných kvasničných kalech minimálně 9 měsíců, někdy i roky. Poté se láhve umístí dnem vzhůru do tzv. hřebenových regálů. Po dobu čtyř týdnů se denně otáčejí a současně se staví stále více do svislé polohy. Na konci tohoto náročného procesu se všechny kvasinky shromáždí v hrdle láhve. Hrdla lahví se pak ponoří do láku (mrazivého studeného roztoku), aby kvasinky zmrzly. Následně se láhve otevřou a tlak kyseliny uhličité vyvrhne sraženinu kvasinek. Odborný termín pro tento proces je „degorgáž“.

Vzhledem k tomu, že termín „méthode champenoise“ je již mnoho let vyhrazen výhradně pro výrobky z francouzské oblasti Champagne, používá se pro sekt vyráběný touto metodou v Německu termín tradiční nebo klasické kvašení v lahvi.

inařský zákon definuje parametry pro vyjádření stupně suchosti nebo sladkosti šumivého vína dle hodnot v následující tabulce. Tím se liší od čtyř základních stylů stanovených pro tichá vína.

Úrovně zbytkové sladkosti v šumivém víně 

„Trocken“ (suché) označuje víno, ve kterém byl veškerý nebo téměř veškerý přírodní cukr obsažený v hroznové šťávě zkvašen, tj. přeměněn na alkohol a oxid uhličitý. Podle vinařského zákona sem patří vína s obsahem zbytkového cukru do 32 gramů na litr. Zákon rovněž předepisuje poměr zbytkového cukru a celkové kyselosti v suchém víně: maximální povolená kyselost je o 2 gramy/litr nižší než zbytkový cukr (vzorec: kyselost + 2 < maximální povolená hodnota zbytkového cukru 9 gramů/litr). Suché víno by nemělo být kyselé. Vysoká kyselost je však u suchých vín citelnější.

„Halbtrocken“ (doslova „polosuché“) zahrnuje vína se zbytkovým cukrem 32-50 gramů/litr. Poměr zbytkového cukru a celkové kyselosti v suchém víně: maximální povolená kyselost je o 10 gramů/litr nižší než zbytkový cukr (vzorec: kyselost + 10 < maximální povolený zbytkový cukr 18 gramů/litr).

"Lieblich" (polosladké) označuje vína se zbytkovým cukrem 50 gramů/litr nebo více.

"Süß" (sladké) zahrnuje vína se zbytkovým cukrem vyšším než 50 gramů/litr.