Vinařství a výroba vína
Historie
Vinná réva je jednou z nejstarších rostlin na světě. Do oblasti Rýna a Mosely ji přivezli Římané před více než 2 000 lety.
Facts
-
2 000
let tradice vinohradnictví
-
66
vrcholů vinařské kultury
-
100 milionů
let, co je divoká réva na světě
Dnešní odrůdy révy se vyvíjely během stovky let dlouhého procesu selekce. Cíleně se pěstovala divoká réva, která chutnala nejlépe a zdála se nejvhodnější k výrobě vína – a nakonec se vyvinula do druhu známého dnes pod latinským názvem vitis vinifera. Existují doklady, že réva se pěstovala dlouhá tisíciletí před naším letopočtem, zejména ve vyspělých kulturách na Blízkém Východě a územích odpovídajících dnešnímu Egyptu, Íránu nebo Israeli. Hrozny se před nástupem křesťanství pěstovaly též v Řecku a Itálii. V Malé Asii byl bohem vína Dionýsos, jeho římským protějškem byl Bakchus.
Během svých výbojů na sever od Alp zhruba před 2000 lety Římané, kteří se vinařství naučili od Řeků a Etrusků, přinesli tyto dovednosti i do germánských teritorií. Přepravovat víno přes Alpy v těžkých amforách by bylo příliš náročné, raději tedy s sebou vzali rostliny révy a ve vhodných polohách je vysadili. Už tehdy byla podle všeho tato „severská“ vína svěžejší a chuťově rozmanitější než jejich jižní předchůdci.
V 8. století začal Karel Veliký pěstování vína, vinařství a obchod související s vínem regulovat. Centry vinařské kultury se staly převážně kláštery a víno platilo za základní nápoj, protože pitná voda bývala často znečištěná. Historické doklady ukazují, že ve středověku rostly vinice téměř po celém Německu. Kvůli klimatickým změnám, lepším metodám vaření piva a vyššímu dovozu vína se plocha vinic od roku 1500 postupně snižovala.
Dominanci církve v pěstování révy ukončily Napoleonovy výpady na levém břehu Rýna. Noví majitelé vinic naštěstí přikládali velký význam kvalitě a vína z Porýní a Mosely si získala mezinárodní věhlas v Anglii, českých zemích i Rusku.
Ještě v 19. století bylo mnoho vinic osázeno vícero odrůdami révy vedle sebe. To ovšem vzalo rázný konec v závěru 19. století, kdy přišla velká révokazová kalamita, při níž mšičky zpustošily většinu evropských vinohradů. V jejím důsledku vymizelo mnoho původních evropských odrůd. Na konci století se vinařství z této kalamity otřepalo díky používání roubů na amerických podnožích odolných proti tomuto škůdci – tedy praxi, která začala být postupem času povinná. Z následného šlechtění a selekce vzešly standardní odrůdy révy, které převažují v moderním německém vinařství.
Díky úzké spolupráci mezi vědci, badateli a vinaři se při péči o vinohrad i práci ve sklepě ujala řada inovací. Tyto poznatky se staly exportním hitem stejně jako vína samotná a ovlivňují i velmi vzdálené vinařské země jako Jižní Afriku, Austrálii, Kalifornii nebo Chile. Inovace jsou německým vinařům vůbec velmi blízké. Někdy mohou znít trochu nudně nebo jako pustá teorie, ale bez tohoto přístupu bychom nikdy nezískali takové skvosty jako Dornfelder nebo Kerner. Tyto odrůdy byly vyšlechtěny v letech 1955, resp. 1929 a od okamžiku zápisu do odrůdové knihy úspěšně konkurují tradičním odrůdám jako Ryzlink nebo Pinot Noir.
Ampelografie znamená nauku o odrůdách vinné révy. Z jakých řeckých slov se skládá?
První část slova - ampelos - označuje vinnou révu, zatímco druhá část - gráphein - je odvozena od řeckého slovesa „psát“.
