Sára, přítok Mosely, je vyhlášena nejen vynikajícími ryzlinky, ale i dlouhou a bohatou historií. Vinařství zde často navazují na generace a generace předchůdců. O to víc vzrušující je, když na sebe pozornost upoutají nováčci. Vinařství Cantzheim se to daří již od roku 2017 – a to jak díky vyráběným vínům, tak i jednomu mimořádnému architektonickému projektu. V historické budově vinařství z roku 1740 dříve vařili mniši pivo. Dnes se tu rodí špičkové ryzlinky od Anny a Stephana Reimannových.
Spolu se švýcarským architektem Maxem Dudlerem vinařský pár zrenovoval areál s respektem k jeho památkové ochraně a vybudoval zde oranžerii a moderní remízu. „Oranžerie je architektonický skvost,“ konstatovala porota. To vše se ale nestalo jen tak. Anna Reimannová nejprve vystudovala historii ve Florencii, naučila se italsky a poprvé se seznámila s vínem díky tomu, že její byt se nacházel nad místní enotecou. Následovalo absolutorium oboru zahradní architektura na škole v bavorském Weihenstephanu, kde také potkala svého muže Stephana.
Touha vyrábět vlastní víno se ale naplno projevila až během Annina pobytu v chilském vinařství Santa Rita. Následovalo postgraduální studium enologie a pracovní stáže ve vinařství Markuse Molitora a Biskupských vinařstvích v Trevíru.
Pak přišel rok 2007 a otec Anny Reimannové, vášnivý milovník architektury, koupil barokní venkovský zámeček. Budova byla velmi zanedbaná a v první chvíli neexistovaly plány na její využití. Ovšem Annina touha vyrábět víno a nákup historické nemovitosti do sebe dokonale zapadly. Po pětileté rekonstrukci tak v roce 2017 začalo fungovat vinařství Cantzheim. Návštěvníci začínají prohlídku vinařství ve vinotéce v historické budově. Nejde přitom o klasickou marketingovou místnost, ale spíše moderně pojatý bar.
„Naše vinotéka by měla působit jako soukromá jídelna,“ říká Anna Reimannová. Vybavení je uhlazené, elegantní a odpovídá historii domu: čisté linie, židle a stoly z vybraného dřeva, prostorné a vzdušné dispozice. Stěny jsou zdobeny fotografiemi Sáry. „Tohle místo i jeho historii milujeme. I když jsme nové vinařství, vnímáme se jako pokračovatelé této tradice,“ konstatují Reimannovi.
Soubor staveb doplňuje oranžerie. Budova ze skla a oceli spojuje přírodu s kulturou. Má průhledné stěny, které přecházejí do skleněných prvků a představují vizuální pokračování svislých linií keřů révy. Oranžerie připomíná skleník uprostřed vinice. Třetím prvkem souboru budov je tzv. remíza – domek z dusaného betonu, který svým vzezřením působí jako moderní interpretace viniční chatrče a ukrývá dva pokoje pro hosty. Další tři pokoje pro ubytování hostů se nachází v hlavní budově a k jejich výbavě patří hodnotné umělecké předměty. Tady se zkrátka nedělají kompromisy v ničem.
