Pokud do vesnice Spay nemíříte na jisto, možná zprvu zahlédnete koutkem oka jen něco neurčitého. A pak se to cestou po místní silnici vynoří znovu: okouzlující, vzdálený klenot, který před dvěma lety vyrostl u paty vinice „In der Zech“ – degustační vůz vinařství Weingart.
Označení „vinotéka“ není úplně styl Floriana Weingarta. Pro něj je až příliš vzdálené zemědělským kořenům jeho podniku, ze kterého udělal čistokrevné vinařství až Florianův otec v 60. letech minulého století. „Důležitá je útulnost a pohoda,“ říká 48letý vinař s poukazem nejen na dřevěné obložení vozu a přilehlé terasy, ale zejména na atmosféru panující u velkého dubového stolu uvnitř. Vejde se k němu až dvanáct osob – a obvykle zcela náhodná setkání často vedou k velmi zajímavým rozhovorům.
„S manželkou jsme se ve Francii inspirovali klasickým table d’hôte a později si vše přizpůsobili podle svého gusta.“ Avantgardní hlouposti jsou tu naprosto zbytečné – stačí dívat se ven na keře révy a vonné růže, láskyplně vybrané vinařskou rodinou. V tomto domáckém prostředí může každý milovník vína ochutnat pestrou nabídku Ryzlinku a Pinotu Noir – ať už jste pravidelný zákazník nebo náhodný turista s batohem na zádech. „Není výjimkou, že návštěvníky spontánně pozveme na krátkou exkurzi do vinného sklepa,“ vysvětluje Florian Weingart.
Ve skutečnosti se i sklep liší od toho, co je běžné jinde: Místo, kde každoročně vzniká na 45 000 lahví, je skryté v podzemí pod svahem. „Bylo pro mě důležité, aby vinařství harmonicky zapadalo do okolní krajiny,“ říká studovaný enolog. V čele vinařství stojí od roku 1996, před čtyřmi roky se ale přestěhoval a firmu výrazně zeštíhlil.
Rodina dnes pečuje zhruba o čtyři a půl hektarů vinic, což odpovídá zvláštní péči, již Florian Weingart svým vínům věnuje. Otec tří dětí po dlouhé roky skupoval půdu od více než dvou stovek různých majitelů a na dalších osmi hektarech se o ni udržitelným způsobem stará. Kolem keřů révy tak rostou svěží sady plné jablek, švestek, třešní a meruněk, včelaři se věnují svému řemeslu a na loukách se líně popásají krávy s ovcemi.
„Získáte představu, jak mohla kulturní krajina Středního Porýní vypadat v jiných dobách,“ líčí vinař, který ve svém voze prodává i džemy a med. Toto útočiště možná nemá mnoho společného s hostincem, který dříve provozovali jeho rodiče – ale vyzařuje z něj stejná vřelost a teplo.
