Vinná kritička Jancis Robinson o „nejzajímavějších vínech“

Kdybyste po zbytek života mohla pít už jen jednu odrůdu, kterou byste si vybrala?

Vždy jsem říkala, že Riesling je pro mě nejlepší bílá odrůda na světě (…). Ale mám ráda například i německý Silván (…).

Proč právě Riesling?

Protože velmi přesně odráží místo a půdu, na kterých vyrostl. Riesling je svěží, většinou nemá vysoký obsah alkoholu, skvěle se hodí k jídlu – a navíc dokáže velmi dlouho zrát v lahvi.

Víno popisujete také jako „geografii v lahvi“…

Ano, protože u žádného jiného produktu, který konzumujeme, není tak jasně uvedeno, odkud pochází, z čeho je vyroben a kdy vznikl. Každou láhev vína lze přesně umístit na mapu. To je fascinující.

Dá se ta geografie i ochutnat?

Vědecká teorie, že réva prostřednictvím kořenů vstřebává drobné částice hornin a předává je hroznům, byla sice vyvrácena, přesto mám ale pocit, že vína pěstovaná například na vulkanických půdách mají cosi společného. A ze stylu vína lze také odvodit, v jakém klimatu a regionu hrozny dozrávaly.

Jaký je váš názor na nealkoholická vína?

(…) Vím, že mnoho lidí intenzivně pracuje na vývoji kvalitního nealkoholického vína. Je to takový svatý grál vinařství.

Studie ukazují, že ženy mají lepší chuťové a čichové schopnosti. Vnímáte to také tak?

Ani nedokážu spočítat, kolik mužských vinařů mi už řeklo: „Moje žena je mnohem lepší degustátorka než já.“ Pravděpodobně je to dáno evolucí – v dávných dobách to byly často ženy, kdo podle čichu posuzoval, zda je maso nebo jiné zásoby ještě poživatelné. Navíc je prokázáno, že ženy mají na jazyku více chuťových receptorů.

Na rozdíl od kritiků jako Robert Parker nebo James Suckling hodnotíte vína maximálně 20 body místo běžných 100. Proč?

Je to náš poznávací znak – a jsem na to docela hrdá. Dlouho pro nás bylo už 18 bodů velmi vysokým hodnocením. Kvalita vín se sice neustále zlepšuje, konkurence na trhu je ale zároveň čím dál tvrdší.

Pokud se rozdává 100 bodů příliš často, není už kam růst. Vy jste udělila 20 bodů 152 vínům, mezi nimi i německým vínům od Egona Müllera, Joh. Jos. Prüma nebo vinařství Dönnhoff. Co dělá velké víno skutečně velkým?

Dokonalá rovnováha. Víno musí být zajímavé a fascinující. Čím déle doznívá v ústech, tím lépe. A velká vína musejí umět zrát – často svůj skutečný potenciál ukážou až po několika letech v lahvi.

Nepřipadá vám svět vína příliš elitářský?

Mnozí z oboru se snaží víno zpřístupnit širšímu publiku, pořád jde ale o komplexní luxusní produkt. Doby, kdy se pilo víno proto, že voda nebyla pitná, jsou dávno pryč. Trh s jednoduchými víny se zmenšuje, často se mluví už jen o drahých prémiových vínech. Přitom ta nejzajímavější vína nenajdeme na samotném vrcholu cenové škály, ale spíše ve středním segmentu.

Pozadí:

Jancis Robinson se narodila v roce 1950 v hrabství Cumbria poblíž skotských hranic. Studovala matematiku a filozofii na Oxfordské univerzitě. Je autorkou řady knih o víně a objevuje se také ve filmových a televizních pořadech. Více než 30 let píše vinařskou rubriku pro anglicky psaný Financial Times. V roce 2000 založila platformu jancisrobinson.com, kde publikuje zprávy ze světa vína a vinařská hodnocení. Je také editorkou Velkého atlasu vín, který je považován za základní referenční dílo o vinařských regionech, odrůdách a producentech po celém světě. Ve své kariéře již ohodnotila více než 116 000 vín.